Upozornění na začátek – pokud chcete kritickou a nezaujatou recenzi na Art of Asking, jděte se podívat na Finmag (kde si myslí něco úplně jiného, než já). Já mám pro Amandu Palmer slabost už delší dobu. Julie kdysi dávno narazila na Dresden Dolls, okamžitě se zamilovala a skoro obrečela zjištění, že o týden zmeškala jejich koncert v Praze. O několik let později jsem měla svůj první (a nejspíš i poslední) záblesk pochopení pro bulvární zpravodajství, když mi někdo řekl, že si vzala Neila Gaimana. Zdaleka největší problém – tak velký, že vůbec netuším, jestli si můžu dovolit tvrdit, že teď zrovna píšu recenzi – ovšem je v tom, že já s ní do slova a do písmene souhlasím. A to se pak cokoli blbě hodnotí.
Ve zkratce – je to kniha o tom, že pokud někdo miluje to, co děláte, a chce vám za to dát peníze, máte právo si je vzít. A taky o tom, že i kovaná feministka si může půjčit peníze od svého odporně bohatého manžela. Pokud chcete vědět víc, čtěte dál.
Příběh zrodu Art of Asking je relativně jednoduchý. Amandě Palmer se v roce 2012 podařilo získat více než milion dolarů na vydání nového alba, čímž trhla dosavadní crowdfundingové rekordy. Podobná záležitost k sobě samozřejmě přitáhla spoustu pozornosti (pozitivní i negativní). Jedním ze sympatičtějších následků bylo Amandino vystoupení na TED konferenci. Přednáška byla úspěšná, slovo dalo slovo a Amanda byla požádána, aby napsala knihu.
Art of Asking má dvě hlavní dějové linie. V jedné sledujeme příběh Amandiny umělecké kariéry. Začínáme na náměstí, kde se Amanda živila jako oživlá socha nevěsty (a rozdávala květiny), potom si střihneme koncertní turné s Dresden Dolls, pohádáme se s nahrávací společností, která mermomocí chtěla z videa vystříhat faldy na břiše a dostaneme se samozřejmě i ke slavné kickstarterové kampani. Nejedná se ovšem o přehlídku úspěchů a báječných činů, které Amanda vykonala. Nezastírá vlastní přešlapy a okamžiky, kdy se jí úspěch (nebo bezbřehá důvěra ve fanoušky) vymstili. Píše dokonce i negativních důsledcích a kontroverzi, kterou vyvolala právě tím, že se nebála požádat o peníze samotné fanoušky (místo toho, aby použila některý ze zavedených nakladatelských kanálů).
„Kariérní“ část příběhu je prokládána romantickou linkou. Pokud chcete vědět, jaké to je šťastně se zamilovat do slavného britského spisovatele, máte šanci. Ale pozor, ani tahle část není žádná selanka. Amanda se přiznává k pochybnostem a nevyhýbá se ani bolestivým a osobním tématům, mezi které patří i potrat nebo vážná choroba blízkého přítele.
Ústředním tématem knihy je ale vnitřní cenzura. Uměním požádat není myšleno obcházení diváků s kloboukem, přestože více méně takhle se Amanda živí, ale spíš odvaha přiznat si, že dělám něco, za co jsem oprávněna žádat peníze (nebo cokoli jiného). Amanda tvrdí, že ji pronásleduje podvodnická policie (Fraud Police):
Imaginární a děsivá policejní složka složená z „opravdových“ dospělých, kteří – alespoň podle toho čemu člověk na podvědomé úrovni věří – klepou uprostřed noci na dveře a říkají:Kdo to nikdy nezažil, ať zvedne ruku (nebo hodí kamenem, případně jde pracovat do OSA). Já plně uznávám, že sebekritika je důležitá, ale jsou momenty, kdy je i ochromující.
„Sledujeme tě a máme důkazy, že NEMÁŠ SEBEMENŠÍ PONĚTÍ, CO VLASTNĚ DĚLÁŠ. Jsi obžalována z toho, že to tu jen tak pytlíkuješ a jsi vina tím, že za pochodu lepíš dohromady úplný sračky. Ve skutečnosti si svou práci vůbec nezasloužíš, takže ti ji okamžitě sebereme a VŠEM TO ŘEKNEME.“
Nádherná je i Amandina definice
Sbírání teček. Jejich spojování. A potom sdílení s těmi okolo vás. Takhle pracují tvořící lidé. Sbírání, spojování a sdílení.Amanda nevidí umělce jako někoho, kdo musí neustále překračovat pomyslnou linku kvality, ale někoho, kdo dokáže spojovat. Sebe se svým publikem a lidi v publiku mezi sebou. Není významné, tak úžasně to vypadá, ale jestli to funguje. Ani umělec sám není tak důležitý jako spojnice, které se díky němu vytvářejí.
S citáty bych asi mohla pokračovat ještě dlouho. Nicméně to už by zavánělo spoilery, takže takové věci jako třeba návod, jak se vypořádat s hatery, trolly a podobnou pakáží za využití Dalajlámy, si už budete muset přečíst samostatně (ehm… a anglicky).
Žádné komentáře:
Okomentovat