neděle 12. dubna 2015

Ve jménu vědy

Téma: Neznámé hranice (i když zrovna tohle jsem napsala až v rámci nědělního bonusu).

Když to chtěl zkusit s Aničkou, dala mu matka takovou facku, až to s ním třísklo o zeď. Že prej s dětma se to nesmí. Že tak jí to učila její bába. Nevědecké pověry nevzdělaných ženských.
Kryštůfek spinkal v kočárku. Určitě se mu něco příjemného zdálo.
Vzorek z dětské mysli bude čistší. Navíc bude moci měření periodicky opakovat. Hranice vědeckého poznání se musí posouvat i za cenu osobních obětí.
Za chvíli se pokusný objekt probudí. Otec stočí do zkumavky jeho sny. Neplete se. Skutečně to přinese průlom.
Po zbytek života si ale bude namlouvat, že přece neměl důvod věřit pověrám.

Zbavení se odpovědnosti

Drabble na téma „Na vlastní nebezpečí“

„...a zároveň prohlašuji, že v případě jakékoli změny nebo zhoršení psychického stavu neprodleně navštívím příslušného odborníka.“
Poslušně to po něm odříkala. Byla tu poprvé.
„Tady to musíte podepsat,“ připomněl.
Přikývla a odešla se zařadit k ostatním. Za chvilku ale byla zase u něj.
„A... bude to někdo kontrolovat?“
I v těhle tropických vedrech měla dlouhé rukávy.
„Stáčení snů může mít vedlejší účinky. Uškodíte tím jen sama sobě.“
„Jo, ták,“ ušklíbla se.
Vrátila se zpátky do fronty.
Ti, co prodávají vlastní noční můry, se cvokařům většinou vyhýbají. Nejde ani o strach, ani o nedůvěru. Prostě by jen přišli o zdroj příjmů.

pondělí 23. března 2015

Nekontrolované šíření

Julie napsala povídku (do Triumvirátí soutěže)

Nekontrolované šíření

Povídka pojednává o jenom mírně problematickém studentském experimentu s nečekanými následky. Celé se to odehrává ve Škole vysoké magie v Budči, takže i povídka bydlí na tam.
A když už tam budete, přečtěte si i něco jiného. Třeba Avevino Srdce z ledu.

čtvrtek 19. března 2015

Faber, Michel: Kvítek karmínový a bílý

Sledujeme úpadek viktoriánské prostitutky z hlubin nejhoršího bahna do výšin počestného života. Tedy... možná. Zhruba o tom chtěl zřejmě autor vyprávět.
Nicméně vypráví skvěle. Úžasně, trochu zákeřně a překvapivě. Teď nemluvím o ději, ale čistě o technice. Dokonce i ten přítomný čas funguje.
Ovšem děj… děj… děj… Co s dějem? Není špatný. Většinu času čekáte, co přijde příště. Těšíte se, jaký bude konec, a přemýšlíte, jestli jste ho správně odhadli. Jste zvědaví. Jenomže konec, konec, drazí přátelé, je podraz. Podraz, za který by se autorovi měla odšroubovat hlava, naplivat mu do krku a nazvat ho nějakým ohavným slovem (třeba psavec).



Recenzovatější recenze - iLiteratura

pondělí 23. února 2015

Gilbertová, Elizabeth: Podpis všech věcí

Představte si, že Jane Austenová se narodila v dnešní době a píše genderswitch RPF o Charlesi Darwinovi. Pro neznalce fanfiction terminologie, jedná se o knihu napsanou příjemně popisným starosvětským stylem, který se maličko podobá právě té Jane Austenové. Hlavní hrdinkou je sympatická dívka (později dáma), kterou více než cokoli jiného zajímá botanika, a zejména mechy, které v románu suplují úlohu Darwinových pěnkav.
Největším kladem knihy je hlavní postava, Alma, klasická geek girl narozená o pár století dříve, která si ovšem dokáže najít ve světě svoje místo. Záporem může (pro někoho) být délka nebo nebo pomalé tempo vyprávění odměřované časem mechů.

O knize jinde: iLiteratura

Podpis všech věcí - obálka

pátek 6. února 2015

Amanda Palmer: Umění požádat

Amanda Palmer: Art of Asking


Upozornění na začátek – pokud chcete kritickou a nezaujatou recenzi na Art of Asking, jděte se podívat na Finmag (kde si myslí něco úplně jiného, než já). Já mám pro Amandu Palmer slabost už delší dobu. Julie kdysi dávno narazila na Dresden Dolls, okamžitě se zamilovala a skoro obrečela zjištění, že o týden zmeškala jejich koncert v Praze. O několik let později jsem měla svůj první (a nejspíš i poslední) záblesk pochopení pro bulvární zpravodajství, když mi někdo řekl, že si vzala Neila Gaimana. Zdaleka největší problém – tak velký, že vůbec netuším, jestli si můžu dovolit tvrdit, že teď zrovna píšu recenzi – ovšem je v tom, že já s ní do slova a do písmene souhlasím. A to se pak cokoli blbě hodnotí.
Ve zkratce – je to kniha o tom, že pokud někdo miluje to, co děláte, a chce vám za to dát peníze, máte právo si je vzít. A taky o tom, že i kovaná feministka si může půjčit peníze od svého odporně bohatého manžela. Pokud chcete vědět víc, čtěte dál.