čtvrtek 19. března 2015

Faber, Michel: Kvítek karmínový a bílý

Sledujeme úpadek viktoriánské prostitutky z hlubin nejhoršího bahna do výšin počestného života. Tedy... možná. Zhruba o tom chtěl zřejmě autor vyprávět.
Nicméně vypráví skvěle. Úžasně, trochu zákeřně a překvapivě. Teď nemluvím o ději, ale čistě o technice. Dokonce i ten přítomný čas funguje.
Ovšem děj… děj… děj… Co s dějem? Není špatný. Většinu času čekáte, co přijde příště. Těšíte se, jaký bude konec, a přemýšlíte, jestli jste ho správně odhadli. Jste zvědaví. Jenomže konec, konec, drazí přátelé, je podraz. Podraz, za který by se autorovi měla odšroubovat hlava, naplivat mu do krku a nazvat ho nějakým ohavným slovem (třeba psavec).



Recenzovatější recenze - iLiteratura

2 komentáře:

  1. Já bych to asi komentovala metaforou - je normální, že kniha - kurva čtenáře nakonec vojebe. A nebo jinak - kniha ve které je veškerý sex krajně neuspokojivá profesionální dřina, může jen těžko skončit uspokojivým vyvrcholením. Takže jakkoli jsem na konci knihy nevěřícně třeštila oko, přišlo mi to vlastně jako naprosto logický konec ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, já jsem po několika hodinách dospěla k podobnému závěru, ale v první chvíli jsem se teda mohla vzteknout.

      Vymazat